Na základě zkušeností z předchozích výprav do Norska jsem se rozhodl, že se letos vypravím velmi brzy. S přáteli jsme se domluvili na duben. Všichni jsme doufali, že se nám konečně podaří zastihnout alespoň konec jarního tahu matečných tresek. Pro rybolov jsme vybrali lokalitu Bakkan Wahl, která se nachází asi 120 km severně od Trondheimu. Obec Bakkan je tak malá, že ji na mapě nenajdete; hledejte město Bottengard, které se nachází na poloostrově Fossen. Nedaleko pobřeží leží ostrov Husoya, který je vyhlášený celoročním výskytem metrových tresek. Pokud tedy navštívíte tuto oblast mimo sezónu v létě, máte stále velkou šanci ulovit rybu přes metr. Loví se zde na otevřeném moři v hloubkách 50-130 metrů, záleží jen na vaší fyzické kondici. Tuto lokalitu bych doporučil rybářům, kteří preferují rybolov daleko od lidí na osamoceném místě. Nejde o žádný rybářský kemp, ale pouze o tři domy, které poskytnou komfortní ubytování pro asi 18 rybářů. Ani na moři nenarazíte na rybářský tlak jako například na jaře na Lofotech, kde bývá nastraženo tolik sítí, že stěží najdete místo, kam byste spustili nástrahu.

Vyrazili jsme v pátek ve čtyři hodiny ráno směrem Berlin - Hamburg - Puttgarten - Rødby - Kodaň - Helsingör - Helsingborg - Oslo. Za Oslem je velmi dobré odbočit před městem Hammar na Elverum, neboť se zde nenacházejí radary a můžete klidně uhánět stovkou. Před městem Berkak se pak opět napojíte na magistrálu E6. Cesta trvala asi 34 hodiny, přičemž nás ještě zastihla v horách sněhová bouře. Kolem čtvrté hodiny ráno napadlo asi 15 cm sněhu, který nikdo ze silnice neodklízel. V tuto brzkou ranní hodinu nemůžete počítat s pomocí norských cestářů, ti vyjíždějí až kolem sedmé hodiny. Proto bych chtěl všechny, kteří se chystají brzy na jaře navštívit Norsko a hodlají jet na letních pneumatikách, varovat - neriskujte. I když v Německu bude třeba až 16 stupňů, v horách za Dombåsem může ještě klidně ležet deset čísel sněhu.

Na místo pobytu jsme všichni dorazili v pořádku. Po krátkém přivítání s majitelem přístavu nám byly předány chaty. Všechny chaty byly dvoupatrové a komfortně vybavené. V přízemí byl velký obývák s kuchyní, kde nechyběla pro chlapy nezbytná myčka na nádobí a jídelnou, která měla úžasný výhled na moře, kde každé ráno dováděli tuleni. V druhém patře se nacházely ložnice pro šest lovců. Největší překvapení na nás čekalo v přístavu. Tam nám pan domácí představil svého rybářského průvodce, který nás měl celou dobu pobytu na starosti. Hned po krátkém seznámení nám předal 5 m dlouhé lodě vybavené motory o síle 30 HP a mořským echolotem. Na výběr jsme ještě dostali mezi naftovými a benzínovými motory.

Po převzetí lodí nám průvodce nad mořskou mapou ukázal nejlepší místa pro lov tresek a slíbil, že zítra ráno bude čekat v přístavu. Ráno hned po snídani jsme rychle spěchali do přístavu, kde už na nás čekal náš průvodce. Předvedl nám, jak má vypadat správná sestava pro lov metrových tresek. Používali jsme pletenku o průměru 0,30 mm o nosnosti 25 kg a návazec z monofilního vlasce o průměru 0,60 mm o nosnosti 21kg s navázanými uhoříky a zakončený 500 g pilkrem. Nasadili jsme si nezbytné záchranné vesty a vyrazili na moře. Cestou nás průvodce učil číst echolot a používat GPS. Při lovu je dobré, jakmile narazíte na tresky, označit si hned místo funkcí “waypoint“. Na toto místo se ještě několikrát vraťte, určitě se vám to vyplatí. Pokud vám majitel lodí nabídne GPS se svými waypoints, vůbec neváhejte a berte! Obvykle jsou v něm označená místa, kde se láme útes - tzv. hloubkové zlomy, které tresky milují a denně navštěvují. Pokud je tam nenajdete ráno, zkuste to ještě odpoledne, protože tresky neustále migrují za potravou a hledají ji na hloubkových zlomech. S treskou je to podobné jako s kaprem, ten také hledá potravu na podvodním kopci.

Naše plavba vedla asi kilometr na otevřené moře. Pomocí navigace jsme asi za deset minut dorazili na místo a dostali pokyn ke spuštění nástrah. Ještě předtím jsme byli upozorněni, že k pobřeží stále najíždí matečné tresky o velikosti kolem 120 cm, abychom používali pouze jeden návazec nad pilkrem. Všichni jsme ale měli navázané tři až čtyři návazce a nikomu se nechtělo znovu navazovat, takže jsme nedbali dobrých rad. Zastavili jsme na místě kde se prudce lámala hloubka z padesáti na osmdesát metrů. Průvodce nám četl z echolotu, že se na dně vyskytuje obrovské hejno sleďů, které jistě nenechají velcí dravci bez povšimnutí. Po spuštění nástrah přicházejí záběry okamžitě. Moji dva kolegové si okamžitě začínají užívat první souboj, zatímco já mám první vázku. Pokouším se prudkým cukáním špičky prutu nástrahu uvolnit, ale prut se mně ohýbá ještě víc a najednou cítím silný tah ryby, který mi doslova vyvrátil zápěstí. Asi po minutě boje, kdy jsem nebyl schopen zvednout rybu ani o metr, se šňůra značně odlehčila. Je pryč, pomyslel jsem si. Ale při opětovném navíjení jsem stále rybu na prutě cítil. Po vylovení tresky do lodě jsem si všimnul, že treska visí na horním úhoříkovi a ostatní návazce s pilkrem jsou pryč. Tuto záhadu mně okamžitě objasnil průvodce. V Norsku se vám velice často stane, že pokud najdete hejno velkých tresek, ryby útočí okamžitě a právě o ty největší přijdete. Protože když máte dole na pilkru dvacetikilovou tresku a nad ní ještě dvě desetikilové, tak to v uzlu nevydrží ani ten nejlepší vlasec. Proto je dobré, pokud jdete po velkých rybách, používat pouze jednoho úhoříka a pilkr.

Na ostatních lodích se tresek nachytalo také dost a tři z nich měly přes jeden metr a váhu kolem 13 kg. Rybí populace zde byla tak obrovská, že se jednomu kolegovi podařilo chytit dvě tresky 9kg na jeden trojháček pilkru. Za tři hodiny lovu jsme ryby už neměli kam dávat a vrátili se do přístavu, kde nás čekaly další dvě hodiny kuchání.

Už jsem toho hodně slyšel o norské přátelské povaze, ale nikdy jsem si nedovedl představit jak to vypadá ve skutečnosti. Večer za mnou přišel pan domácí a oznámil mi, že nás všechny zve na uvítací party do své hospody. Takových večírků jsem moc nezažil. Pan domácí pozval ještě patnáct svých kamarádů a nás bylo dvanáct, takže dohromady to byla docela slušná skupina. Pohostil nás norskou večeří, kdy každý mohl sníst a vypít co hrdlo ráčí. Jak jsem se dostal z večírku na chatu si už nepamatuji.

Další den nás zase čekal průvodce, který měl zajistit naši maximální spokojenost s rybolovem. Lov tresek byl hodně podobný tomu předchozímu. Průvodce nás zase vozil po svých tajných místech, která oplývala rybami. Za dvě hodiny lovu jsme již byli strháni z tahání olova, tak jsem se ho zeptal, jestli nezná místo kde by se dalo vláčet. Odpověděl mi, že zná místo, kudy najíždí keleři z otevřeného moře do fjordu, nastavil navigaci na GPS a vyrazili jsme. Za patnáct minut ostré jízdy jsme byli na místě. Pro vláčení jsme používali lehčí pilkry asi 200 - 300 g a speciální multiplikátory Penn s digitálním počítadlem hloubky. Průvodce neustále sledoval echolot. Najednou ohlásil, že tresky táhnou ve sloupci v hloubce 27 m na celkové hloubce 95 m. Po dosažení požadované hloubky přišly záběry okamžitě a dva keleři kolem 85 cm za chvíli leželi unaveně v lodi. Keleři jsou strašně rychlé ryby a proto jsme museli při vláčení často měnit místa. Několikrát se nám stalo, že než jsme spustili pilkr do požadované hloubky, byli keleři pryč.

Celkově nás tato lokalita velice překvapila bohatostí pobřežních vod. Dokonce jsme zde zahlédli i hejna kosatek, které zde učily svoje mláďata lovit sledě. Proto jsme se rozhodli navštívit toto místo ještě letos v srpnu, ale to už bude úplně jiné chytání. Pokud budete mít zájem, tak se s vámi o své letní zkušenosti rád podělím, protože v létě budeme hlavně vláčet. Díky letošní zkušenosti z jarního lovu musíme posílit naše vybavení na březen 2005 - hlavně vyměnit pletenku o nosnosti 25 kg za 35 kg a koupit silon na výplet tenisových raket, protože ztrácet metrové tresky už příští rok nechceme. Pokud by někdo z vás chtěl dostat tip na skvělou lokalitu pro lov tresek a nechce kvůli metrovým rybám cestovat až na Lofoty, může mi klidně zavolat na číslo 776 845 524. Rád se s vámi podělím o své zkušenosti.